Jiří Nečas: Vděčnost za stvoření

Máme co jíst. To není samozřejmostí. Samozřejmostí není ani to, že se máme čím odívat, že máme střechu nad hlavou. A těch nesamozřejmostí je daleko více. To, že máme pitnou vodu, můžeme dýchat. Máme kolem sebe lidi, s nimiž se můžeme sdílet, s nimiž si můžeme navzájem pomáhat, spolu se radovat a kteří dovedou při nás stát v zármutku a bolesti. Můžeme vnímat krásu přírody, krásu vesmíru. A vůbec není samozřejmé, že svět se vším, co na něm je, vykazuje značnou stabilitu, že v něm fungují úžasné mechanismy, které tuto stabilitu zajišťují. To vše je důvod k vděčnosti – k vděčnosti Stvořiteli za celé stvoření.

Vděčnost znamená více než určité konstatování. Skutečná vděčnost ovlivňuje postoje, myšlení a jednání. Víme, že celé stvoření je funkčním celkem, k němuž my, lidé, patříme a který můžeme – zevnitř – ovlivňovat. A to také činíme, avšak žel, že mnohdy dopad naší činnosti není dobrý, nýbrž přímo škodlivý. Spotřebováváme více, než je země s to obnovovat, produkujeme více odpadů, než je země s to pohlcovat. Ony zmíněné skvělé řídící mechanismy, které zajišťují jemu příznivé podmínky na planetě Zemi, tak člověk může velice vážně poškodit. K vděčnosti za stvoření patří postavit se vědomě a rozhodně proti tomuto škodlivému počínání a působit konstruktivně: o stvoření pečovat a vzdělávat je.

Co to však znamená konkrétně? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. A protože se týká Božího díla, nemůže nechat Boží lid netečným. Je to důležité téma pro církev. Velice záleží na našem postoji a jednání. Záleží na něm stále. Přesto však je dobré si tyto skutečnosti při určitých příležitostech zdůraznit. Z různých křesťanských organizací věnujících se našemu vztahu k životnímu prostředí jsou církve a jejich členové vyzýváni ke konání dnů vděčnosti za stvoření, a to v průběhu září a října. Toto období začíná 1. zářím, které je v pravoslavných církvích „dnem vděčnosti za veliký dar stvoření a proseb za jeho zachování a obnovu„, zahrnuje svátek sv. Františka (4. října), muže, který předběhl svou dobu o více než osm set let tím, že si už tehdy uvědomoval ohromnou hodnotu Božího stvoření jako celku, a leží v něm i ty neděle, kdy se v našich evangelických sborech slavívá díkůvzdání za úrodu. Vděčnost lze vyjadřovat aktivně různými způsoby, a tak dny vděčnosti za stvoření mohou mít různou náplň. Může jít o děkovné bohoslužby, mohou to být tematicky zaměřená modlitební shromáždění. Lze konat diskusní a meditační setkání věnovaná našemu vztahu k přírodě a k stvoření jako celku. Užitečné jsou přírodovědně vzdělávací besedy. A rozhodně stojí za to zamýšlet se nad konkrétními náměty, např. nad omezením cest auty, nad využíváním těch způsobů vytápění, které co nejméně zatěžují životní prostředí, nad šetřením energií, nad omezením odpadu a jeho co nejširší recyklací.

Dny vděčnosti za stvoření mohou inspirovat i k společnému hledání cest, jak se postavit proti projevům kultu novodobého Baala – mamonu. Ty v naprosté většině poškozují nebo dokonce ničí Boží stvořitelské dílo. Snad nejzřetelněji se zrůdnost uctívání peněz projevuje v dnes tak rozšířené neúctě k onomu vzácnému Božímu daru, jímž je půda. Člověk zapomíná, že jejím prostřednictvím získává obživu, a buduje na ní monstrózní dálnice a průmyslové či obytné komplexy. Vděčnost za životodárnou půdu je dalším námětem pro Dny vděčnosti.

K prohloubení společenství může také posloužit organizování konkrétních ochranářských akcí v terénu či účast při nich. Vznikají tak příležitosti pro setkání s lidmi, kteří v církvi nežijí, za křesťany se třeba nepovažují, avšak pracují ve prospěch Božího díla. Člověku je svěřen úkol o Boží stvoření pečovat. Nejde o úkol malý, a současné problémy ukazují, že jeho plnění zůstáváme mnoho dlužni. Je třeba, aby všichni, kdo si tuto skutečnost uvědomují, ať se za křesťany považují či nikoli, ať patří k některé církvi či nikoli, svorně toto poslání uskutečňovali. K vděčnosti za stvoření patří i vděčnost za všechny – v duchu sv. Františka řekněme – sestry a bratry, kdo se pro stvoření angažují. V takovéto širší souvislosti nabádá k vděčnosti apoštol Pavel koloské křesťany (Ko 3,12-15): Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.

Kéž Pavlova výzva k vděčnosti provází naše vztahy, myšlenky i činy.

Jiří Nečas

(převzato z emailu se souhlasem autora)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Literatura, Rozjímání se štítky , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s